Počátky odbojové činnosti Tomkovy skupiny sahají do konce čtyřicátých let. Šestnáctiletí chlapci debatovali o možnostech atentátu na Rudolfa Slánského, s jehož synem chodili do gymnázia. Věděli, že Slánský bydlí ve vile nedaleko sovětského velvyslanectví a uvažovali, že by druhého muže strany zastřelili. Plánovali také vyhodit do vzduchu železniční viadukt ve Stromovce či budovu okresního sekretariátu KSČ v Praze 7, ale nezvládli vyrobit dostatečně silnou nálož. Obdobně bez konkrétních výsledků skočila většina jejich plánů. Pokoušeli se tisknout a rozšiřovat letáky. Snažili se také získat zbraně pro očekávané povstání.
Tomek přišel s nápadem přepadnout vojenskou hlídku, která střežila vysílač ve Strašnicích. Při cestě tramvají si všiml, že vojáci nemají samopaly nabité. Tomek, Balík, Sůva a Straka přepadli 16. prosince 1952 okolo 16. hodiny vojenskou hlídku ve složení Jaroslav Hýbl, Rudolf Šmatlava, Illes Czüsz a Ludevít Trepáč. Dva z vojáků souhlasili s vydáním samopalů, ale Šmatlava a Hýbl se po vyjednávání s mladíky rozhodli bránit. Balík vystřelil za prchajícím Hýblem a opakovaně ho zasáhl. Tomek mezitím zápasil se Šmatlavou, který se snažil nabít samopal. Balík poté dvakrát vystřelil na Šmatlavu a totéž učinil ze stejné zbraně Tomek. Nepodařilo se proto zjistit, kdo tohoto vojína skutečně zastřelil. Hýblovi se mezitím přes utrpěné zranění podařilo nedaleko místa přepadení nabít samopal a bez rozmyslu začal střílet. I když vystřelil 167 ran, nikoho netrefil. Všem čtyřem mladíkům se podařilo utéct. S sebou odnesli jeden samopal, který Balík později hodil do Vltavy. Následné rozsáhlé pátrání nebylo až do roku 1959 úspěšné. |
Tomkova skupina poté utlumila svou činnost. Tomek po maturitě nastoupil v říjnu 1953 na základní vojenskou službu. Po návratu z vojny začal pracovat v podniku Koh-I-Noor jako zásobovací referent. V roce 1956 byl přijat na Výrobně ekonomickou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, na kterou však nenastoupil. Od podzimu 1953 sloužili v armádě také Ivo Klempíř a Ladislav Balík (předtím se přestěhoval do Děčína, kde pracoval jako údržbář), kteří po návratu nastoupili jako elektrotechnici do podniku Tesla Strašnice. Od roku 1956 se opět začali stýkat s Vladivojem Tomkem. Trojici doplnil postupně ještě voják z povolání Ladislav Tonar, přítel Ivo Klempíře z dětství. Tonar sehnal pro skupinu řadu zbraní včetně několika ručních granátů. Čtveřice trávila společný čas plánováním různých diverzních akcí. Pomocí trhavin chtěli vyhodit do vzduchu budovu ÚV KSČ. Nakonec se rozhodli po rozdrcení maďarského povstání na tyto i další plány rezignovat.
Dne 17. prosince 1959 zadrželi pracovníci odboru boje proti rozkrádání a spekulaci Městské správy Veřejné bezpečnosti Praha Ladislava Balíka pro podezření z přípravy padělání československých bankovek. Není doposud jasné, jaký byl první impulz k zásahu. Při provádění domovní prohlídky našli kriminalisté prostředky pro padělání a elektrosoučástky. Při výslechu Balík popsal, jakým způsobem se snažil padělat bankovky společně s Tomkem a Tonarem, které druhý den vyšetřovatelé zadrželi. Podle dochovaných dokumentů učinil Balík 19. prosince 1959 plné doznání a popsal také přepadení vojenské hlídky. Následně bylo postupně zatčeno dalších sedm osob, které se na činnosti okruhu Vladivoje Tomka různým způsobem podílely. |
Záznam o ohledání místa činu po přepadení vojenské hlídky v pražských Strašnicích, při které byl smrtelně raněn vojín Rudolf Šmatlava (Národní archiv)
|
Zastřelený vojín Rudolf Šmatlava na fotografii pořízené vyšetřovateli VB při ohledání místa činu (Národní archiv)
Granáty a rozbušky zabavené u Tomka při domovní prohlídce (Národní archiv)
|